Ulovené ryby nejím

Obránce SK Jungle Fever Kladno Stanislav Satýnek je vášnivý rybář

V rubrice Za mantinelem už jsme měli ledasco. Mezi hokejbalisty se najde hudebník, (téměř profesionální) hráč pokeru nebo farmář. Teď konečně dostane prostor koníček, který jistě vyznává celá řada hráčů registrovaných u ČMSHb - rybaření! Do světa tichých bláznů nás zavede obránce SK Jungle Fever Kladno STANISLAV SATÝNEK.

V České republice je podle statistik přes 320 tisíc registrovaných rybářů, k tomu musíme přičíst další tisíce těch, kteří pod žádnou organizaci nepatří. Oproti těmto číslům je hokejbal (asi 40 tisíc registrovaných členů) jen chudý příbuzný… Stanislav Satýnek vyznává oba tyto sporty.

„Ryby chytám asi od pěti šesti let, jelikož můj děda byl velký rybář, který mě bral k vodě odmala. Poté jsme chodili s tátou,“ vzpomíná Satýnek na dětství. Vášeň k rybám mu zůstala až dodnes. Živí se jako OSVČ, už šest let provozuje na Kladně prodejnu s krby, udírnami a grily. Musí se tedy otáčet, přesto zvládá skloubit oba takto náročné sporty.

„Snažím se chytat celý rok, ale času je kvůli práci, hokejbalu i jinému vytížení méně a méně. Během sezony podnikám spíše krátkodobé vycházky na několik oblíbených revírů poblíž Kladna a mimo sezonu je konečně chvíle na několikadenní výpravy s přáteli do přírody. Každý rok přidám pár výprav do nových lokalit,“ popisuje majitel tzv. celosvazové povolenky.

Vybírat tedy může ze všech revírů spravovaných Českým rybářským svazem. A kam vyráží úplně nejraději? Standu nejvíc baví Berounka od Zbečna do Zvíkovce, kde je prý nádherná příroda a ne tak velký rybářský tlak jako u stojatých revírů. „Ne nadarmo zde strávil svůj život milovník rybaření a přírody Ota Pavel,“ usmívá se.

Norsko je nejlepší

Je jasné, že Satýnek je skutečně vášnivým rybářem. Ostatně do vybavení prý investoval tolik, že už to ani nespočítá… Plně také souhlasí s často používanou přezdívkou pro rybáře tichý blázen.„To sedí,“ směje se. „Jen je škoda, že ne všichni jsou u vody potichu…“

Rybaření tak propadl, že bez něj nevydrží ani na dovolené. „Snažím se brát pruty s sebou téměř všude. Bohužel nevydržím na pláži nebo na lehátku ani dvacet minut, takže rybolov nebo potápění je jasná volba,“ popisuje s očividným zapálením pro svůj koníček.

Největší zážitky z cest si přivezl z Norska. „Fjordy mě baví hrozně moc díky mému tátovi, který tam jezdí už slušnou řadu let a občas mě vezme s sebou. Ta příroda tam je něco nepopsatelného a o kvalitě rybolovu ve fjordech ani nemluvě. Lov tresek nebo makrel přívlačí je prostě zážitek, který chcete opakovat pořád dokola.“

Ostatně právě výběr netradičních a mnohdy exotických lokalit po celém světě je největší motivací, proč se hokejbalový zadák občas podívá na video s nejznámějším českým rybářem Jakubem Vágnerem.

Dvanáctikiloví kapři

Při povídání s rybářem pochopitelně muselo dojít i na kardinální úlovky. Ano, nejen hokejbal má své statistické okénko… „Já na trofejní ryby sice úplně necílím, ale někdy se zadaří a na břeh se podívá pár hezkých kousků. Kapři nad 12 kilogramů i pár pořádných sumců, štik anebo candátů. Soukromé sportovní revíry jsou v tomto ohledu samozřejmě někde úplně jinde, ale to mě zase tolik netáhne.“

Jinými slovy, Satýnek si daleko víc vychutnává spojení s přírodou než závodění o největší úlovek. Jak sám říká, člověka dokáže potěšit obrovská štika i malý okounek. Při svých výpravách k vodě nejraději cílí na kapra, parmu, amura a dravé ryby jako štika, candát, sumec a okoun.

Na talíři zase nejraději vidí okouna, tresku polak, lososa či candáta. Ovšem tady se nám to trochu zamotává. „Ulovené ryby nejím,“ tvrdí totiž Satýnek. Proč?! „Přece jenom u nás těch ryb, hlavně ve svazových vodách, tolik není a rád je chytím znovu,“ vysvětluje. Výjimkou je tak Norsko, kde jeho kořisti putují na talíř.„Tam sním víc ryb za dvanáct dní než za celý rok v Čechách,“ vrací se znovu ve vzpomínkách na sever Evropy.

Víkendy bez lidí

V obou svých sportech má před sebou tenhle sympatický třiatřicátník výzvy, které by rád pokořil.„Rybářské cíle si moc nedávám, ale popravdě bych letos rád sumce nad 190 cm ze svazové vody.“ V hokejbalovém rybníčku chce konečně ulovit svou „zlatou rybku“.

„Po letošním prohraném finále pátého zápasu v Rakovníku chceme zopakovat finále II. NHbL a pověsit na krk medaile s tou správnou barvou. Tým i zkušenosti na to máme, tvrdě trénujeme, a když nepolevíme z nastavené cesty, tak šance na úspěch je. Celý tým to cítí,“ říká odhodlaně.A kdyby to náhodou přece jen nevyšlo, odreaguje se u své druhé vášně. „Klid a příroda u rybaření na mě funguje. Rád trávím víkendy bez lidí,“ zasní se. Na břehu řeky nebo rybníka slova jako stres a moderní svět zkrátka ztrácejí význam.


KLADENSKÝ RYBÁŘSKÝ TÝM

Říká se co Čech, to muzikant. Možná by se mělo do tohoto přísloví dodávat slovo rybář. Milovníci přírody a ryb jsou pochopitelně i mezi hokejbalisty. Třeba Daniel Hnízdil z Alpiqu, loni jeden z nejproduktivnějších hráčů extraligy, má doma medaile ze sportovního rybaření. „S Danem se moc osobně neznám, ale vím o dalších hráčích zapálených do rybolovu. Myslím, že jenom z kladenských hokejbalových týmů složíte jeden tým rybářů,“ směje se Stanislav Satýnek. Dají se podle něj porovnat emoce, když chytíte rybu a vstřelíte gól? „Je to jiné. Já moc gólů nedávám, takže vstřelení branky je pro mě emotivnější, protože ryb jsem už nachytal za svůj rybářský život nespočet. Ale i podařený lov je velkej adrenalin.“

(kud)