Zapojování mladých hráčů

První díl nového seriálu s velezkušeným koučem Jiřím Christem

Pravidelné tréninkové okénko dostane pro tuto sezonu v Magazínu hokejbal novou podobu. Spojili jsme totiž síly s trenérem JIŘÍM CHRISTEM, který je v třiašedesáti letech a s více než čtyřicetiletými trenérskými zkušenostmi bezednou studnicí informací a rad. Připravena jsou čtyři témata a tedy čtyři povídání s koučem týmu SHC Opava. Prvním z nich je problematika zapojování odchovanců do mužů.

Pane Christe, prozraďte na úvod, jak a kdy jste se dostal k trenéřině?

Ve dvaceti letech, kdy jsem se vrátil ze základní vojenské služby, mi bylo jasné, že v hokejovém dění jako hráč nemám v Opavě co pohledávat. Díky jednomu pracovníkovi s mládeží mi byla nabídnuta práce funkcionáře u dorostu. Po roce jsem absolvoval trenérský kurz třetí třídy a po dalších třech letech druhé třídy – nynější licence B. Stal jsem se v té době nejmladším držitelem této licence v Československu. Trénoval jsem snad všechny věkové kategorie mládeže. Rukama mi prošla řada extraligových hráčů i reprezentantů. V závěru mé trenérské kariéry v hokeji jsem vedl opavský extraligový mladší dorost a zároveň byl i asistentem republikové reprezentační šestnáctky

Proč jste tedy přesedlal z ledu k hokejbalu?

Po revolučních změnách, kdy do hokeje vstoupili různí podnikatelé, jsem měl smůlu, že jsem měl v mužstvu syna jednoho sportovního mecenáše a ten, když jeho syn nenastupoval k utkáním a zahříval lavičku, mě nechal vyhodit. Měl jsem z toho dost problém, ale zanedlouho přišli kluci z opavského okresního hokejbalu, který měl ve městě dvě ligy, abych je trénoval, že by chtěli hrát něco výš, a já jim kývl.

Pojďme k tématu. Neustále se opakuje, že mladí jsou dnes úplně jiní. Drzí, bez respektu, dávají přednost chytrým telefonům před sportem. Vnímáte rozdíl, nebo se přeceňuje?

Už od nepaměti se říkalo: Co z té mládeže bude, co z nich vyroste?! My dnes žijeme jenom v době, kdy jde všechno rychleji dopředu. U nás je to znát ještě víc, protože naše republika neprošla normálním vývojem a vlastně rodiče dnešní mládeže nemají zkušenosti, jak mladé vychovávat v dnešní přetechnizované době. Pro lidi vychované v západní civilizaci nejsou nynější naše problémy až tak zásadní. Znám rodiny, které nemají s výchovou absolutně žádný problém, ale pak jsou úplně opačné příklady. Totéž platí o trenérech. Přirozený respekt nebyl ani dřív automatický. Mladí, myslím, nejsou až tak jiní jako dříve. My si jenom neuvědomujeme, že telefony a počítače sportu i pomáhají.

Jak?

Například kdy bude sraz na trénink, komunikace na Facebooku pomáhá vyjasnit problémy v mužstvu, názory jednotlivých členů týmu atd. Internet je výborným pomocníkem ve výuce jazyků. Navíc si myslím, že intelektuálně je mladá generace chytřejší, než jsme byli my starší. Manuální zručnost je zase naopak katastrofální.

Bez postupného zapojování odchovanců, jejich vyhrávání mezi muži a předávání zkušeností od starších hráčů nemá klub šanci přežít, souhlasíte?

Hned po založení SHC jsme začali pracovat s mládeží, protože mi bylo jasné, že bude třeba nahrazovat starší hráče, a prakticky od začátku hráli se starými mladí. Pokud má mít klub budoucnost, musí to fungovat. Je pravdou, že někteří mladí se někdy bojí přechodu mezi dospělé, ale je nutné s nimi hovořit a vstup mezi muže jim zjednodušit. S tím může mít trenér někdy problém. I staří odchovanci musí pochopit, že byli kdysi mladí a že je jejich povinností předávat zkušenosti těm mladým.

Mezi svými vrstevníky se většinou hráči cítí líp než v bandě patnácti mužů. Jak tohle vyřešit?

Určitě je lepší, aby tam nebyl jeden mladík sám, ale i to jsem už zažil. Je na trenérovi, aby nastavil parametry.

A když přesto hráč dá přednost kategorii dorostu před muži, co pak s ním?

Pokud je hráč herně a fyzicky vyspělý, mohl by přestoupit do kategorie mužů. Když však chce hrát ve své věkové kategorii, měl by tam zůstat. Já jsem nikdy nebyl příznivcem ostaršování ani dříve v hokeji. Dnes se v hokeji přeřazují někdy až o čtyři ročníky. Většinou na tom mají podíl bohatí a ambiciózní tatínci anebo jakoby „trenéři“. Mladý hráč by neměl být okraden o to, že umí dávat branky nebo hrát dobře se svými vrstevníky. Požadavky na něj kladené ve vyšší kategorii jsou mnohdy neúměrné jeho mentalitě a chlapec místo radosti ze hry a dobrého pocitu mezi svými vrstevníky musí čelit tlaku starších spoluhráčů, rodičů a trenérů. Ale je pravda, že v mnohých případech není vyhnutí, aby chlapec hrál a trénoval mezi muži z důvodu neexistence jeho kategorie v klubu.

Pokud má klub týmy v kategorii dorostu i mužů a třeba pět dorostenců by už mohlo a chce hrát za chlapy, co má dostat přednost?

V každém případě se musí domluvit trenéři dorostu a mužů v rámci klubu. Musí být dány priority a dle mě by neměl být omezován dorost.

A pak je tu další negativní vliv. Jak odchovance v patnácti šestnácti letech namotivovat, aby nedali přednost alkoholu a dívkám, ale pravidelnému tréninku?

Toto je těžké. Musí pomoci rodiče, ostatní hráči i třeba jejich kamarádi. Samozřejmě to záleží i na každém individuálně. Problémy jako alkohol a první lásky byly vždy od pradávna. Hokejbal je kolektivní sport a na kolektiv se musí především sázet. Dobrý kolektiv může tato negativa vyrušit.

Je dorostencům nepříjemné pojmenování „mladej“?

Je nutné, aby starší hráči brali mladého hráče s tím, že bude jejich spoluhráč stejně potřebný v týmu, jako jsou oni. Záleží na práci trenéra, kam celé dění kolem týmu vede a jak eliminuje negativní záležitosti. Není dobré moc do dění v týmu mimo utkání zasahovat, ale je dobré, aby o tom, co se děje mimo tréninky v šatně a i v soukromí, trenér věděl. Mladí se musí smířit s tím, že dělají pití a mají různé povinnosti spojené s tím, že jsou nejmladší.

Trenér musí být také dobrý motivátor a řečník. To je ale těžší než kreslit cvičení na tabuli, ne?

Ano, ale za roky, co trenéřinu dělám, jsem se toho už hodně naučil. Určitě je složitější vysvětlit, co po hráčích chcete. Pokud máte autoritu, dostatek argumentů a příkladů a k tomu si udržíte pozornost, je to pro kluky daleko lepší. Trenér je pedagog a především psycholog. Malování na tabuli a složité nákresy stejně většina nesleduje nebo nepochopí.

Jak se může trenér sám v tomto ohledu zlepšit?

Každý trenér musí vyspět, může být i mladý, ale musí se vzdělávat. Autorita nepřichází sama sebou, nelze ji vynutit nařízeními, tresty, křikem ani penězi. Každý trenér musí na sobě stále pracovat.

Pokud na jedno místo bude zkušený pětatřicátník a nadějný sedmnáctiletý klučina, koho z nich si vybrat?

Já osobně bych asi jemně dával přednost mladému. To je zcela individuální záležitost. Starší by měl pochopit, že už nadešel čas, mladý zase že ještě nenadešel. Je to ale o komunikaci trenéra s nimi.

Hlavně na jarní část se v hokejbalu vracejí starší hráči, aby si zahráli play off. Je pravda, že mladí na vyřazovací část nemají zkušenosti?

U mě je to tak, že žádné hráče na jaro nepřibírám, a to ani staré, ani hokejisty. Určitě to je praxe mnoha našich klubů. Je to však velká chyba a velké minus pro budoucnost klubu. V době, kdy mají mladí obrovskou možnost zapojení do rozhodujících bojů, by měli sbírat zkušenosti na hřišti a ne na tribuně!

A měl by mít trenér k mladším hráčům v týmu jiný přístup než ke třicátníkům?

Mladý hráč potřebuje zcela jiný přístup. Musí se s ním hovořit a vysvětlovat nedostatky. Mělo by se to odehrávat v soukromí mezi čtyřma očima. Na tréninku a v průběhu utkání nesmí být znát rozdíl.

Často se rozebírá, zda je těžší trénovat mládež, nebo muže. Takže jak to je?

Mládež a její problematika je specifická oblast. Všude v mnoha sportech se říká „nejlepší trenéři k mládeži“, ale většinou tomu tak není. Mladí jsou nevybouření a mají mnoho zkreslených představ o životě a i o sportu. Mnozí si pletou utkání se soupeřem s válečným stavem, a pokud to trenér nezvládá, vznikají složité situace. Mohl bych uvést mnoho příkladů, kdy trenér přímo podněcuje k bitkám, vulgárnímu chování a svým negativním příkladem je špatným lodivodem. Tyto vžité nedostatky se pak v dospělém věku jen velmi těžko odstraňují

Nemohli bychom přece jen skončit něčím pozitivním?

Ale určitě. Pokud propojení mládeže s muži v klubu funguje dobře, není problém s přechodem mladých do seniorů a celková radost z výsledků je na obou stranách

(kud)