Hlášení

EU e-Privacy Directive

This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

View e-Privacy Directive Documents

You have declined cookies. This decision can be reversed.

Motorkář z řad jelenů

Letohradský brankář Michal Šupík má velmi nebezpečného koníčka

O gólmanech se v dobrém slova smyslu říká, že jsou blázni. MICHAL ŠUPÍK z SK Hokejbal Letohrad je v tomto ohledu dvojnásobný. Jeho vášní a koníčkem jsou motorky. Dohromady jich měl už 18!

Na jedné straně adrenalin, volnost a pach benzinu, na druhé nebezpečí, strach a nepředvídatelné události. Takové je ježdění na motorce a každý, kdo na ni kdy usedl, potvrdí, že síla první skupiny prožitků snadno přebije tu druhou.

„Na motorkách jezdím cca od čtrnácti let, kdy jsem u našich na chalupě proháněl Jawetu. Pak už to šlo rychle, v patnácti řidičák na malou a v sedmnácti na velkou motorku,“ vzpomíná na 90. léta Michal Šupík a dodává, že jsme jej až my donutili spočítat, kolik strojů vlastně měl. Ano, bylo jich opravdu 18! „Šlo o silniční motorky, endura, chopery, veterány a teď aktuálně i o moto se sajdkárou.“

Jezdí jen po ČR

Jak už to bývá, na jednostopých strojích brádzí nadšenci silnice po celém světě. Šupajz, jak se mu přezdívá, má ale jednu specialitu. „Dá se říct, že jsem se na motorce ocitl téměř na konci naší republiky, a to ve všech světových stranách. Ale v zahraničí jsem na motorce nikdy nebyl,“ říká překvapivě, vědom si toho, o kolik zážitků se zatím okradl.

Asi je to dobře, dříve prý bylo období, kdy se dostal na silnici každý den, pokud bylo alespoň trochu hezky. Teď už ale zvolnil, doma má kromě partnerky Veroniky i tříletého syna Toníka, a to jsou pro něj pochopitelně mnohem důležitější starosti. A radosti.

Ve třech to je ono

S tím souvisí i to, co má Michal aktuálně v garáži. Silniční stroj, který „létá“ tři sta kilometrů za hodinu, byste v ní nyní těžko hledali. „Můj pohled na motorky a styl ježdění se změnil. Koupil jsem si jawu se sajdou, která jezdí maximálně 100 km/h. Ale zase můžeme jezdit ve třech, a to dost pohodlně,“ směje se.

Tlačit syna do ničeho nehodlá, ale určitě by byl rád, kdyby se mu výlety na motorce zamlouvaly a do budoucna se na ně společně dostávali častěji. „Sice poprvé, když jsem ho vzal na garáž, nastartoval a trošku víc vzal za plyn, tak se Toník lekl a začal natahovat, ale po týdnu už chtěl sám plyn přidávat. No a teď by chtěl jezdit klidně každý den, takže jsem rád, že má aspoň svoji malou elektrickou motorku,“ vrací se Šupík k Toníkově premiéře ve světě motorismu.

Partnerka Veronika je podle jeho slov s nebezpečným koníčkem úplně v pohodě. „Verče se motorky líbily a jezdila na nich, ještě než jsme se poznali, takže v tomhle jsem měl štěstí. Ale samozřejmě si před každou jízdou malé kázání vyslechnu…“

Vyjížďka i na Vánoce

Budete se divit, ale Michal Šupík našel spojení i mezi zdánlivě velmi odlišnými hobby, jimž se věnuje – hokejbalu a motorkám. „Díky oběma koníčkům jsem poznal spoustu fajn lidí a obojí mě pořád strašně moc baví,“ tvrdí a dodává, že byly doby, kdy vyrazil na motocyklu i na zápas - do Benátek, na Palmovku nebo na Kladno. Samozřejmě když mu spoluhráči autem odvezli gólmanskou výstroj.

„No a vlastně nejčerstvější spojení motorky a hokejbalu je, když jsme minulou sezonu hráli s Letohradem v Plzni. To jsem jel na zápas s klukama autem, po něm tam ale zůstal, koupil zmíněnou sajdu a na ní dojel sám domů do 160 kilometrů vzdáleného Kolína,“ přidává historku o cestě do rodného města.

Teď na konci podzimních hokejbalových bojů je už dávno po motorkářské sezoně. I během zimy ale Šupajz na silnici se svým strojem vyrazí. „Tohle období nemá myslím moc rád žádný motorkář, ale vždy se najde pár slunečných dnů, kdy je sice šílená kosa, ovšem suchá silnice, a to na krátkou projížďku stačí. Navíc se pravidelně u nás v Kolíně účastníme Vánoční vyjížďky, kdy se na Štědrý den kolem poledne zaplní náměstí motorkami.“ Nadšenec, co dodat!?

(luk)