Hlášení

EU e-Privacy Directive

This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

View e-Privacy Directive Documents

You have declined cookies. This decision can be reversed.

Co musí mít vítězný tým?

Seriál postřehů zkušeného Jiřího Christa pokračuje

Jarní část soutěží je tu a většina týmů má jeden velký cíl: vyhrát poslední utkání sezony a stát se šampiony ročníku 2015-2016 ve své kategorii. A tak jsme znovu zasypali zkušeného severomoravského trenéra JIŘÍHO CHRISTA salvou otázek. Tentokrát jsme se ptali, co takový vítězný tým musí mít?

Pane Christe, co všechno už jste v životě se svými týmy vyhrál?

Především musím říci, že někdy i porážka nebo prohra může být výhrou nebo vítězstvím. Z pohledu čtenáře těchto řádků to může být nepochopitelné, ale z pohledu trenéra je někdy i neúspěch výhrou.

Můžete to tedy prosím vysvětlit i našim čtenářům?

Osobně jsem zažil, že můj tým si nezasloužil vyhrát, a já jsem cítil, že v budoucnu toto vítězství bude spíš k neprospěchu než ku prospěchu. Určitě to zažilo mnoho trenérů, ale těžko se o tom hovoří. Práce s mužstvem, které si myslí, že všechno umí, je pro trenéra to nejtěžší, co ho může potkat. Lépe se odráží ode dna než od nebe.

A co se týče těch „medailových“ vítězství?

V životě jsem se svými týmy určitě vícekrát prohrál nebo neuspěl. V mých hokejových dobách jsem měl v hlavě hlavně dlouhodobé cíle. Mnozí funkcionáři, fandové i rodiče chtějí vidět výsledky okamžitě. Pokud pracujete systematicky a s jasnou představou, musíte mít trpělivost a úspěch se snad dostaví, třeba i v tom, že vychováte nového Jágra. Mé výhry jako postupy do play off, do extraligy, vítězství v tabulce nebo na MS jsou výsledkem dlouhodobé smysluplné práce s jednotlivci a samozřejmě vzápětí s celým týmem.

Jak říkáte, úspěchy jsou různé. Pro někoho je to výchova mládeže, pro další postup do play off nebo záchrana v soutěži. Ale skutečným měřítkem u dorostenců a mužů je ovšem vítězství v dlouhodobé soutěži, souhlasíte?

Ano, souhlasím s tím, že pro hráče je důležité vyhrát soutěž. Já osobně nepokládám za tragédii skončit druhý… Nedávno jsem se setkal s jedním výborným hráčem, dlouhodobým reprezentantem sousedního státu, a ten mi po vítězství nad námi v play off a postupu do hokejbalové extraligy řekl, že toto je jeho první výhra v nějaké soutěži v životě.

Vyhrát titul by chtěl každý hráč, přesto konkrétně v hokejbalu mi přijde, že se v kolonkách vítězů střídá ve všech soutěžích jen pár týmů. Čím to je?

Vyhrávat v soutěžích opakovaně může jenom mužstvo, kde soustavně a cílevědomě pracují v celém klubu. To znamená práce s mládeží, s trenéry atd. Jsou ovšem i týmy, které nevychovávají, ale jen nakoupí nejlepší hokejbalisty po republice. Ti však mohou být jen chvilkově na výsluní a brzy se musejí divit, jaká je realita.

Pojďme postupně probrat, co všechno musí mít tým šampionů. Vede cesta přes vyrovnaný kádr bez slabin?

Aby tým dlouhodobě opanoval tabulku, musí mít v kádru hráče starší, zkušené, ale i střední a mladší věkově. Pojem kádr bez slabin si myslím neexistuje. Vždy se slabiny najdou.

Překvapilo mě, že KHL v sezoně 2013-2014 vyhrál Magnitogorsk, který měl jen jednu extrémně údernou lajnu Mozjakin, Kovář a Zaripov a v celém play off to stačilo na všechny soupeře včetně pražského Lva ve finále…

V tomto mužstvu to především byla velmi dobrá práce trenéra a já si v žádném případě nemyslím, že k úspěchu vedla jen ta jedna určitě výjimečná útočná formace. Nemalý podíl na úspěchu měla i psychika soupeřů. Ti už předem věděli, že tato trojka rozhodne.

Platí tedy, že extrémně kvalitní individuality jsou schopné zlepšit celý kolektivní tým o mnoho procent?

Ano, výkon vynikající individuality může výrazně ovlivnit výkon celého týmu. Ale pozor, může ho ovlivnit i negativně! Takovou zkušenost mám. Vím, že v hokejbale se s tím setkalo nejedno mužstvo. Trenér, který má nebo si do týmu takového hráče vezme, musí být ve většině případů připraven na těžkou práci. O tom bych mohl napsat knihu.

Klíčovým mužem je jistě brankář. Říká se, že bez skvělého gólmana nejde play off vyhrát, souhlasíte?

Dobrého brankáře nelze nahradit. Všeobecně je jasné, že pokud chcete dosáhnout kvalitní výsledky, musíte mít výborného gólmana.

Vyhráli by Češi Nagano bez Dominika Haška?

Bez Haška by naši olympiádu nevyhráli. Tam ale bylo více rozhodujících faktorů. Dalším aspektem vítězství byla osobnost Ivana Hlinky jako trenéra a kapitána týmu Vladimíra Růžičky.

A co Jágr, tehdy nejproduktivnější hráč NHL, který nastupoval na turnaji ve dvou formacích?

Jaromíra Jágra jsem nechtěl z výčtu osobností týmu vynechat. Těchto osobností tam bylo více, avšak ústřední postavou celého vítězství v Naganu byl dle mého názoru Ivan Hlinka. Tento fenomén českého hokeje poskládal mužstvo, o jakém se nám nikdy nesnilo, a nebýt jeho, nejeli by někteří hráči, kteří v Naganu nakonec nastoupili – např. Růžička, Svoboda, Lang atd. A bez těchto hráčů by nám ke zlaté medaili nepomohli ani dva Dominikové.

Nedá se tedy jednoznačně říct, že brankář je důležitější než nejlepší střelec soutěže nebo výborný útočný a konstruktivní obránce?

Brankář je určitě velmi důležitý. Potřební jsou i střelci, nahrávači a kvalitní obránci. Velmi mi vadí, když ještě dávno před vrcholnou akcí je dopředu určená brankářská jednička. To vytváří i na dobrého brankáře nadměrný tlak a mám pocit, že trenéři slibují tuto pozici zbytečně dopředu.

Ale co když má tým průměrného až podprůměrného brankáře. Může tento handicap nějak dohnat, třeba zaměřením se na defenzivní činnost všech hráčů, nebo by si měl urychleně najít novou jedničku?

I s průměrným brankářem je možné dosáhnout výsledků. Mnohdy to není jen o brankáři, ale o přístupu hráčů k defenzivě. Mám zkušenost, že když chytal náhradní gólman, tak se tým snažil v obranné činnosti daleko víc, než když byl v brance ten lepší.

Jak se do úspěchu promítá taktická připravenost? Lze vyhrát s partou hráčů, kteří jsou individuálně na výši, ale netrénují spolu a nemají zažité herní systémy?

Předpokládám, že tým, který má být dobrý, musí spolu trénovat, minimálně si zažít herní situace a kombinace. Asi bývá zvykem, že se hráči scházejí jen na zápasy, a to je špatné. Nemůže tam vzniknout ani dobrý sportovní kolektiv.

Nabízejí se také přesilovky a oslabení. Je i zvládnutí těchto nerovnovážných situací pro úspěch klíčové?

Zvládnutí hry v oslabení a přesilovky jsou pro vývoj utkání nesmírně důležité. Obě situace musí tým trénovat.

Co když mám jako trenér v týmu jen pět kvalitních hráčů, kteří jsou schopní v přesilovce udeřit, ale druhou nebezpečnou lajnu neposkládám? Je vhodné je rozdělit do dvou formací, nebo udělat jednu kvalitní, druhou slabší, anebo nechat hrát jen ty lepší všechny přesilovky?

Důležité je dát spolu hráče, kteří si spolu vyhovují, většinou to budou ti nejlepší.

Ještě větší problém může být s oslabením. Jenže to když bude hrát tým na málo hráčů, tak půlka z nich bude zatavená a ta druhá vypadne z tempa…

V oslabení by se mělo střídat více hráčů. Zátěž je dobré rozdělit, protože většinou tito hráči jsou zapojováni i do přesilovek.

Dalším faktorem k vítězství je také psychika hráčů. Jejich sebevědomí a víra v úspěch jistě pomůže. Jak pozitivní myšlení do svých svěřenců nahustit? Je možné to dohnat nějak intenzivně před play off, nebo to musí být dlouhodobý proces?

Atmosféru v týmu je nutné budovat od začátku sezony. Pokud je kvalitní příprava, tak už tam se formuje mužstvo. Trenér musí trvat na účasti a cíl v sezoně by měl být cítit v kabině, přípravě i v utkáních. Mužstvo se musí naladit na dobrou vlnu. Dohánět něco až před play off je nesmysl.

Tým také potřebuje zkušenosti z těžkých a vyrovnaných zápasů, aby se naučil bojovat až do konce a utkání uměl vyhrát, nebo naopak otočit. Dá se říct, že družstvo, které hraje play off poprvé nebo po dlouhé době, má šance na úspěch výrazně menší či nulové oproti například loňským finalistům?

Aby tým měl možnost dotáhnout utkání do vítězného konce, musí mít spoustu věcí. Je to trénovanost, fyzická kondice, zkušenosti a musí umět být ukázněný. Řekl bych, že šance mají stejné. Mnohdy může i předchozí vítěz situaci podcenit.

Čili platí, že obhájit titul je ještě těžší...

S touto myšlenkou musím souhlasit.

Proč je to tak náročné? Tým je zkušený, ví, co pro úspěch musí udělat, jak moc dřít, jak si nastavit hlavu. V tom má oproti soupeřům výhodu, ne?

Záleží na tom, ke kolika změnám v týmu došlo. Soupeř má výhodu v tom, že o titul nebo o postup hraje poprvé a je touto vidinou mnohem více motivován.

V hokeji je obrovská konkurence, a tak se například loňští finalisté extraligy Litvínova a Třinec letos trápí. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že „mistrovská kocovina“ v hokejbale neplatí.

V tom se nedá hokejbal s hokejem srovnávat. Atmosféra v hokejbalových týmech se nemění jako v hokeji.

V kolektivních sportech rozhodují maličkosti. Může jedno špatně odpískané vyloučení nebo třeba chybné rozhodnutí trenéra, koho v daném utkání posadit, rozhodnout celou sérii?

Mně vždy jeden hokejový vzor říkal: O úspěchu rozhoduje třeba deset důležitých maličkostí. Pokud jich tvůj tým splní víc, tak máš větší šanci vyhrát. Mužstvo nesmí rozhodit chyba rozhodčího. Mimo jiné se mi zdá, že rozhodčí jsou v poslední době kvalitnější. Už jsem zažil i svá špatná rozhodnutí, ale o tom bych raději nemluvil.

Dobrá... Nezmínili jsme ještě nějaký faktor, který šampioni mají a ti poražení ne?

Vítězem může být jenom jeden. Velmi důležitý faktor je kázeň. Neukázněný tým nemůže vyhrávat a vítězit. Když někdo není v klidu ani na střídačce, rozhodčího při každém verdiktu kritizuje, když se hráči dokonce slovně napadají na střídačce nebo provokují soupeře, nemůžou být šampiony.

(kud)