Hlášení

EU e-Privacy Directive

This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

View e-Privacy Directive Documents

You have declined cookies. This decision can be reversed.

Profíci z ledu: Ano, či ne?

Patří hokejisté, kteří po sezoně zují brusle, na hokejbalové stadiony?

Hokejbal. V chytrých knihách se píše, že „jde o jeden z nejpříbuznějších sportů lednímu hokeji“. Tak čemu se divit? Je přece logické, že soupisky mužských týmů napříč soutěžemi jsou plné bývalých či stále aktivních hokejistů. Otázka ale stojí jinak: představují profesionální borci v amatérském sportu povolený doping?

Hokejisté jsou spojováni s hokejbalem od organizovaných prvopočátků. Stačí zmínit světový šampionát, který se v roce 1998 konal v Litoměřicích, kdy český tým ve zlatém roce českého sportu získal první a na dlouho i poslední zlato. „Z tehdejšího výběru bylo asi deset hokejbalistů, včetně mě, a deset hokejistů,“ vzpomíná karvinská legenda Martin Kurz. V bráně čaroval Dušan Salfický, v poli Petr Kaňkovský nebo třeba Jan Čaloun. Všechno hvězdy hokejových arén.

Je to pořádná fuška

Nemá smysl rozebírat hokejisty obecně. Vždyť na bruslích začínal kde kdo. Konkrétně třeba polovina z první desítky kanadského bodování CCM Extraligy. Jistě i vy máte v kádru šikuly, kteří k míčku a botám nadobro přešli až v pubertě. Pokud se z bývalého hokejisty stane hokejbalista, je to jedině dobře. Jednak zůstane u sportu, který obecně dává lidem lepší charakterní vlastnosti, navíc tyto bývalé „hokejky“ dopomáhají k vyšší kvalitě hokejbalu jako takového. Ruku v ruce se zvyšující se kvalitou nejvyšších soutěží už ale profesionálové z ledu nedostávají takový prostor. Z reprezentačních výběrů vymizeli v posledních letech úplně, ty tam jsou doby, kdy za pražské Kovo pravidelně hrál František Ptáček nebo v dresu dnes už neexistující Habešovny střílel Tomáš Plekanec, dnes jedna z největších osobností nejúspěšnějšího týmu historie NHL Montrealu Canadiens. Jaký je důvod? Hokejbal v současné podobě je na nejvyšší úrovni atletický sport, kde mají navrch rychlí běžci. A na to svalnaté postavy hokejistů nejsou stavěné. Každý profík, který si k botám jen odskočí, vám řekne: „Je to pořádná fuška, na ledě se člověk aspoň sklouzne. Tady si všechno musí oběhat.“ Tak třeba hokejbal komentoval Martin Dejdar, herec a také kapitán hokejového týmu hvězd HC Olymp Praha.

Běhání není pro svalovce

Když se skokem přesuneme do současnosti, trend ubývání hráčů, kteří se hokejem živí, je jasně patrný také ze soupisek extraligových týmů. Figurují na nich jen dva. V Třinci najdeme Rostislava Martynka, ten ale určitě myslí v první řadě na hokejový titul se svým Litvínovem než na hokejbalovou extraligovou záchranu rodného města… Vlašim má na papíře tradiční posilu pro play off Filipa Šindeláře, gólmana týmu HC Vítkovice. Pomoc hvězd známých z televize je tak v dnešní době spíš morální. Alespoň tak odpovídá gólmanská dvojka Středočechů Michal Šupík na dotaz, jak se cítí, když mu hokejista Šindelář vezme i místo na střídačce…

„Zatím pokaždé jsem o tom věděl dopředu a počítal s tím, takže tento fakt vstřebávám úplně v pohodě. A musím říct, že se těším na každý trénink vedle Fídi. Je na co koukat. A co se týče zápasů, je to spíš otázka na Stráču, který odchytá většinu základní části a pak třeba sedí.“

Hokejbal tak „problém s profesionály“ (dříve řešený třeba povinným minimem odehraných utkání v základní části, aby hráč mohl nastoupit do play off) vyřešil sám svým vývojem. Soupisky plné hokejistů jsou, profesionálové ale mizí a určitě je nemůžeme nazývat rozhodující výhodou nebo snad dokonce nepovoleným dopingem. Daleko víc jsou tito borci atrakcí pro diváky a stále vzorem pro amatéry na botách.

A JAK JE TO U MLÁDEŽE…

Děti - profesionálové - neexistují. Přesto i tady najdeme dvě kategorie: hokejista, který posiluje tým jen na zápasy, a kluk, který po svých hokejových akcích stíhá i tréninky hokejbalu. Takový hráč je pak hokejbalista jako každý jiný a je jen jeho věc, jestli krom našeho sportu stíhá hrát navíc kuličky, na klavír, on-line hry nebo lední hokej. Naopak první kategorie byla a zůstává kontroverzní. Vzhledem k množství tréninků (děti v hokejbale většinou 2x v týdnu, děti v hokeji většinou 5x v týdnu + kondiční tréninky) je i jeden hokejista schopný rozhodnout utkání. Záleží pak čistě na trenérech, jestli jim jde o okamžité výsledky, nebo správně o rozvoj jejich svěřenců…

(luk, kud)