Hlášení

EU e-Privacy Directive

This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

View e-Privacy Directive Documents

You have declined cookies. This decision can be reversed.

Hvězda bez tréninků

Podle oficiálních soupisek druhý nejstarší hráč v extralize má svůj recept na úspěch

Pětačtyřicet let! A brzy šesta… I nezdolný Jaromír Jágr je o rok mladší než hokejbalový matador SLAVOMÍR ŠVANCAR. Ikona severočeského celku HBC Kovodemont Most zářila v podzimní části nejvíc ze všech spoluhráčů, a to prosíme pěkně s absolutní absencí tréninků! Ovšem pozor, to neznamená, že by se oblíbený Sláva nijak nehýbal nebo že by měl být návodem pro dvacetileté kluky. Za ty roky už zkrátka ví co a jak a drží se osvědčeného receptu, který nám prozradil v obsáhlém rozhovoru.

Momentálně není v republice moc aktivních mužů, kteří by hokejbal hráli tak dlouho jako vy. V extralize je starší jen Miroslav Tlustý z Rakovníka. Jak vám to zní?

Na rovinu? Nic moc… Znamená to pouze, že jsem už na aktivní sportování starej. (směje se)

Zavzpomínejte trochu na hokejbalové začátky. Jak a kdy jste se k hokejbalu dostal? Skončil jste s hokejem, nebo pokračoval dál?

Odmalička jsem hrál hokej a fotbal závodně. V hokeji jsem měl vcelku dobře rozjetou kariéru, prošel jsem i nějaké reprezentační juniorské srazy, ale bohužel jsem měl v Dukle (vojenský hokejový klub VTJ Příbram, pozn. red.) zranění ramene, které mě vyřadilo na osm měsíců ze hry. Pak už jsem se do velkého hokeje pořádně nevrátil. Musím ale přiznat, že hlavně mojí vinou, vždy mě víc než trénování bavilo tmelení kolektivu a s tím spojené radovánky…

To vám bylo kolik?

Necelých jedenadvacet.

A ten hokejbal? Jaké to tehdy bylo prostředí oproti hokeji?

K hokejbalu jsem se dostal asi až o osm let později. Přivedl mě k němu kamarád, který hrál za Žatec 2. pražskou ligu. Rozdíl mezi hokejem a 2. ligou v hokejbalu byl obrovský. Prakticky se netrénovalo, jen to tmelení kolektivu zůstalo stejné. (směje se)

Vzpomenete si třeba na první zápas?

Ano, vzpomenu, byla to právě ta 2. pražská liga proti týmu Hasiči Praha. Přesný rok vám ale bohužel neřeknu…

A co výsledek nebo kolik jste dal gólů?

Skončilo to 3:3 a dal jsem myslím dva.

Za ty roky jste zažil všechny vývojové kroky hokejbalu. Přechod ze čtyř hráčů na pět, zavedení plastového míčku a povinných helem, přidávání výstroje, teď naopak odlehčování a také rozšíření plastových povrchů. Můžete popsat, co se podle vás povedlo a co už méně?

Myslím, že se rozhodně povedl přechod na plastový míček a zavedení helem. Dle mého názoru naopak největší krok zpět je přechod na hru pět proti pěti.

Proč?

Hokejbal byl atraktivní sport se spoustou přečíslení a šancí. Jeden kreativní hráč dokázal mít i deset gólových šancí za zápas, což samozřejmě dávalo šanci hokejbalu i v porovnání s florbalem. Dnešní týmy jsou už všechny schopné kvalitně bránit, a tak je opravdových šancí pro oko nezaujatých diváků opravdu málo. V této podobě je hokejbal bohužel holomajzna. Plná bojovnosti a přerušování, řekněme si na rovinu, že tohle moc diváků nepřiláká…

A co plastové povrchy, které jste v minulosti kritizoval?

Kapitola sama pro sebe je plastový povrch venku. Pokud by se nedopatřením dostal do televize přenos z plastového povrchu a pršelo by, určitě se všichni pobavíme. Situace se začne kompetentně řešit až v momentě, kdy dojde k vážnému zranění. Za sucha je to samozřejmě super, ale hazardovat se zdravím hráčů na popularitě a zájmu ze strany rodičů určitě nepřidá.

Naplňuje hokejbal jako sport svůj potenciál?

Dle mého názoru rozhodně ne.

Na Facebooku Magazínu hokejbal jste také veřejně kritizoval povinnou ustrojenost hráčů s tím, že se neřeší podstatné věci. Kde tedy podle vás hokejbal nejvíc tlačí bota?

Nemám nic proti ustrojenosti, jen jsem přesvědčen, že barva vykukujícího ribana zatraktivní extraligu tak z jednoho procenta! Má-li se hokejbal posunout dál, je nutné dostat extraligu do médií. Je nutné hru zatraktivnit. Snížit počet hráčů je myslím zásadní. S Tomášem Rejtharem (hráč a předseda HBC Alpiq Kladno, pozn. red.) jsme před časem navrhovali několik úprav pravidel, které vedly k větší plynulosti a atraktivitě hry. Bohužel to nikoho moc nezajímalo. Omlouvám se, ale nemohu se zbavit dojmu, že o důležitých věcech v hokejbale rozhodují tzv. „funkcionáři“ a chybí nějaká skutečná snaha posunout hokejbal někam dál.

Možná byste to dle hesla „když vás vyhodí dveřmi, přijďte oknem“ mohli zkusit znovu u nového vedení svazu. Ostatně existuje pracovní extraligová skupina, která by přesně takové podněty měla řešit…

Na to už bohužel, nebo bohudík, nejsem asi ten správnej typ. Zapálení pro rozvoj hokejbalu mě pro tuto chvíli tak nějak opustilo. Jelikož podnikám, nerad slýchám sto procent důvodů, proč něco nejde, ale radši mám jeden nápad jak problém vyřešit. Tato snaha myslím ale zatím nepanuje.

Pojďme se podívat na reprezentační kariéru. Bylo dřív těžší nebo lehčí se probojovat do nároďáku?

Myslím, že je to pořád stejné. Reprezentovat přece musí být pro každého nejvíc, a jestli někdo tvrdí něco jiného, tak kecá a dělá si alibi pro situaci, kdyby to nevyšlo…

Jste mistr světa z posledního domácího MS v Plzni. Jaká je nejemotivnější vzpomínka?

Hrál jsem na dvou šampionátech. Samozřejmě vyhrané finále v Plzni je nejvíc. Opačné emoce jsem prožíval v Sierre, kde jsme naopak finále prohráli. Oba případy si budu pamatovat do smrti stejně.

Pojedete se podívat na MS do Pardubic?

Určitě pojedu, myslím, že Pardubice jsou v tuto chvíli hokejbalová super adresa, tak to bude určitě stát za to. Navíc mám v repre i dost kamarádů, tak si to nemůžu nechat ujít.

Jestli se nepletu, celou extraligovou kariéru jste strávil v Mostě. Přiznal jste ale, že přicházely nabídky i odjinud. Tedy odkud? Třeba z kdysi neporazitelné Mladé Boleslavi?

Nerad bych dnes někoho jmenoval, ale máte pravdu, Boleslav byla jedním z nich.

A proč to tehdy nedopadlo, vidina titulu nebyla víc než parta v Mostě?

Hlavně jsem byl přesvědčen, že parta v Mostě měla na to titul vyhrát. O šampionovi rozhodují maličkosti a musí se sejít. Že nám to nedopadlo, mě mrzí, ale na druhou stranu nijak výrazně. Ty roky stály za to a dnes bych se rozhodl stejně.

Hodně lidí možná bude zajímat, jaké podmínky pro fungování vám jako své ikoně vytvořil Most? Dostával jste někdy odměny, fasoval výstroj, nebo jste naopak spořádaně musel platit členské příspěvky?

Pokud by to byly jen příspěvky, bylo by to super. (rozchechtá se) Hokejbal je amatérský sport i v Mostě…

Bylo to vždycky stejně?

Ne, dnes už neplatím ani příspěvky, protože dojíždím. Jinak se samozřejmě vyplácejí cesťáky a dostáváme přidáno na hokejky.

Extraligu jste téměř dva roky nehrál. Návrat přišel až loni v play off a letos na podzim. Jak jste si užíval tuto pauzu v dresu Žatce v regionální soutěži?

V Žatci bohužel není dostatek hráčů. Povedlo se mi přemluvit několik bývalých spoluhráčů napříč republikou, takže to byla docela zábava. Samozřejmě pouze tehdy, sešlo-li se nás aspoň sedm.

Takže jste na stará kolena odehrál i zápas třeba na jednu lajnu?!

Ano, a i když moc neběhám, nebyl jsem několikrát daleko od smrti. (směje se)

Letos, jestli se nepletu, Žatec v žádné soutěži není. Co se stalo?

Mně konkrétně došla trpělivost a se mnou ukončili činnost i zmiňovaní hráči, tudíž nebyl dostatek hráčů pro důstojné pokračování v soutěži.

I proto přišel váš letošní návrat do Mostu?

Ne, to nebyl ten důvod. Hokejbal mi zatím vlastně nějak nechyběl. Jen mám v Mostě pořád spoustu dobrých kamarádů, kteří mě požádali o pokus jim pomoct.

Chodíte pravidelně i na tréninky, nebo hrajete takříkajíc „na mazáka“?

Na tréninky do Mostu nechodím, hraju pravidelně tenis, florbal a hlavně hokej. Od hokejbalu si spíš potřebuji v týdnu odpočinout.

Co k vašemu návratu vůbec řekla rodina?

Rodina mě po celou dobu podporovala, ale po pravdě musím říct, že tentokrát byla manželka spíš proti. Extraliga je časově náročná a v mém případě mě všechno i výrazně víc bolí.

Takže co jste jí slíbil za odměnu, že to ještě nějakou dobu přetrpí?

Ani nevím, nemusel jsem myslím nic slibovat. Žena mě dobře zná a ví, že když se pro něco rozhodnu, nedá se už nic dělat. Stejně ale ví, že se pokusím rodině následně vše vynahradit. Nikoho tolerantnějšího bych asi nenašel.

Vaše statistiky jsou neuvěřitelné! Šest bodů za pět zápasů a tedy nejlepší střelec a nejproduktivnější hráč týmu. Ve 45 letech! Co k tomu řeknete?

Ani nevím… Že jsem klikař a že by se mělo v Mostě víc trénovat zakončení. (směje se)

Proč se letos Most tak trápí?

Z kádru odešli důležití hráči jako Kypet, Čížek, Černý, Procházka, které se nepodařilo plnohodnotně nahradit. Chybí klidné řešení situace před oběma brankami. Odešlo asi šest osm hráčů základní sestavy a chvíli potrvá, než se to srovná. Viděl jsem pouze zápasy, ve kterých jsem nastoupil, ale výkony měly vzestupnou tendenci. Věřím, že ještě promluvíme do hry o play off.

Takže chápu správně, že v jarní části budete pravidelně hrát?

Dnes říkám že ano.

Dáváte si ještě nějaké osobní cíle, nebo to jde úplně mimo vás?

Ne ne, je to klišé, ale o mě nejde. Hlavně to chci přežít. (směje se)

Jak tedy probíhá vaše zimní příprava? Předpokládám, že se nehoníte někde do kopců?

Jak jsem říkal, hraju pravidelně tenis, florbal a hokej. Běhání, posilovna atd. mě opravdu z duše nebaví.

Ani dřív, když jste byl členem nároďáku, jste se do individuálních tréninků nepřinutil?

To zase ano, bez pohybu to samozřejmě nejde a nikdy nešlo! Na mezinárodní úrovni to platí dvojnásob. Ač to na mně není vidět, bez aktivního sportování si život neumím představit.

Nemůžu se nezeptat. Kdy Sláva Švancar definitivně pověsí výstroj na hřebík?

V extralize letos a Masters budu hrát, do kdy na to budu výkonnostně mít.

Takže letošní jaro máme považovat za definitivní loučení?

Je pravda, že už jsem říkal asi tak třikrát, že skončím. A pokaždé jsem o tom byl stoprocentně přesvědčen…

Chtěl byste svůj dres vidět viset u stropu mostecké haly?

Takové ambice rozhodně nemám.

A co Síň slávy? Hokejbal už má dost dlouhou historii, aby mohl něco podobného zřídit, nemyslíte?

Pravdou je, že by stačilo, kdyby svaz projevil větší zájem o kategorii Masters, protože je plná hráčů, kteří se zasloužili o největší rozvoj a propagaci hokejbalu. Myslím, že neexistuje jiný sport, který by na ně tak rychle zapomněl. Navíc se z nich rekrutují trenéři mládeže, funkcionáři a ti všichni tak potřební pro fungování jakéhokoli klubu. Mohlo by se stát, že bez takových nadšenců náš sport zanikne.

Pojďme to trochu odlehčit a skončit pozitivně… Váš dres po posledním zápase byste místo věšení ke stropu tedy mohl vydražit. I manželka by pak třeba měla radost… Ať můžou zájemci začít šetřit, jaká částka by ji asi tak uspokojila?

Pokud by měl kdokoliv na světě zájem mít doma zrovna můj dres, rád mu ho věnuji zadarmo. Musel by to být určitě trochu blázen.

(Marek Brož)