Hlášení

EU e-Privacy Directive

This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

View e-Privacy Directive Documents

You have declined cookies. This decision can be reversed.

Skromný maturant

Brankář HBC Plzeň Petr Kráčina bojuje na dvou frontách

Dalo by se říct, že plzeňský gólman PETR KRÁČINA bude na jaře dvakrát maturovat. Jednou na sportovní a podnikatelské škole a podruhé v extralize, kde musí dokázat, že podzimní výkony a facebookový titul nejlepšího hráče soutěže nebyly náhodné. Jako dokonalá odměna pak může posloužit nominace na červnové mistrovství světa!

Hráč podzimu v hokejbalové extralize: Petr Kráčina. Jak se vám to čte?

Přiznávám, čte se to samozřejmě moc hezky, ale pořád jde „jenom“ o podzim a stát se ve zbytku sezony může ještě hodně věcí. Ale jak říkám, je to hezké a i za takové ocenění jsem opravdu rád.

V jednom rozhovoru jste vítězství v anketě obhajoval tím, že máte asi hodně kamarádů. Mě ale jen tak neodbydete. Čím jste si to tedy zasloužil?

(směje se) Uvědomuji si, že se mně i celému týmu podzim hodně povedl, ale soutěž byla fakt jen o „lajkování“ na Facebooku a troufám si tvrdit, že tam mám těch přátel ze všech nominovaných asi nejvíc.

Kolik přátel na Facebooku máte? A motivoval jste je nějak, aby hlasovali?

Myslím, že něco přes pět set. Já osobně jsem své přátele nemotivoval, ale pár spoluhráčů a také má přítelkyně se o hlasy starali docela dost.

Jak se neusíná na vavřínech, o nichž jste mluvil v rozhovoru pro hokejbal.cz?

Myslel jsem tím spíš to, že nesmíme polevovat s výkony v Plzni. Ani já, ani celý tým. Musíme naopak pořád makat na 110 procent a pro vítězství udělat vždy maximum. Ne jen doufat, že když to šlo doteď, tak to samo půjde znovu stejně nebo dokonce ještě lépe.

Takže osobně v oblacích nelétáte?

Nelétám, zatím jsem nedokázal nic tak významného, abych si to mohl dovolit.

Ona i taková účast na akci s reprezentací tomu zůstat na zemi nepřidá, že?

To opravdu nepřidá, ale já to beru spíš tak, že každá pozvánka je taková třešinka na dortu nebo odměna za to, že se daří. A já jsem za ni moc rád.

Jak se vám líbilo v národním dresu?

Obléct si reprezentační dres je vždy nádherný pocit. Je to maximum, čeho můžete z osobního hlediska dosáhnout, takže mám radost, že se mi to už povedlo jak v juniorské, tak v seniorské kategorii.

Ohlasy na váš výkon po zápase se Slováky byly opět... skvělé!

Na kempu v Plzni jsme měli celkově velice kvalitní výběr. Každý hráč plnil to, co po něm trenéři chtěli, a tím pádem to od nás všech byly skvělé týmové výkony.

Opět říkáte „my“. Vážně jste tak skromný?

Hokejbal je kolektivní sport a sám brankář těžko vyhraje zápas. Takže ano, je to o tom „my“. (říká důrazně)

Pomáhají třeba rodiče zůstat na zemi? Je váš postoj daný výchovou?

Určitě hrají roli i rodiče. Říkají mi sice, že je skvělé, jak se mi daří hned v první sezoně, co jsem nastoupil v A-týmu v extralize, ale zdůrazňují i to, že jsem si nasadil hodně vysokou laťku do dalších let a měl bych zůstat nad věcí.

Čím si vůbec vysvětlujete takový průběh sezony? Vždyť před rokem málokdo věděl, kdo jste...

Tak je to hlavně tím, že se daří celému týmu, naše hra hlavně v defenzivě mi hodně pomáhá. Jak na hřišti, tak i v těch statistikách. Nechci se opakovat, ale je to pořád o tom „my“.

Jsou pro vás statistiky důležité? Máte přehled o aktuálním průměru i procentu úspěšnosti zákroků?

Občas se podívám, jak na tom jsem. Když se daří z pohledu statistik, jsem rád, ale že bych po každé třetině kontroloval, o kolik se mi zvýšilo nebo snížilo procento úspěšnosti a byl z toho nervózní, to určitě ne!

Kde vidíte své přednosti?

To nedokážu posoudit, od toho jsou tu jiní lidé. Já se jen snažím chytat co nejlépe v každém zápase.

Ale asi podvědomě víte, co vám jde nejlépe! Zkuste to poodhalit a postrašit soupeře, ať tam nestřílejí...

Tak dobře… Podle mého názoru je moje nejsilnější stránka lapačka. Ale zase bych to hodnocení nebo potvrzení raději nechal na jiných.

Co třeba nájezdy? Jaký v nich jste?

To je zase úplně jiná věc. V sezoně se jich na mě tolik nejede, abych mohl říct: jóó, nájezdy mi jdou, nebo ne, to není nic pro mě. Ale co se týče tréninku, tak si užívám, když mi kluci čas od času nemůžou dát gól. (směje se)

Děje se často, že na tréninku takzvaně zavřete bránu?

Spíš ne. Záleží na tom, co děláme zrovna za cvičení, a hlavně - většina spoluhráčů mě zná a ví, kam má střílet.

Máte v týmu Plzně někoho z útočníků či obránců, kdo na vás vyloženě umí?

Jak jsem řekl, kluci mě znají a většinou vědí, kam střílet. Ale co se týče nájezdu, tak asi Jarda Kejř je nejúspěšnější.

Kolik gólů by vám dal takový Martin Kruček, který je obecně považován za nejlepšího hokejbalistu?

To vážně netuším. Ale asi by nějaká soutěž „na góly“ mohla být hodně zajímavá. (usmívá se)

Jaká je naopak vaše slabina? Na čem musíte makat?

Slabiny radši říkat nebudu, pak bych dostával moc gólů. (znovu se směje) Bude to asi znít jako otřepaná fráze, ale člověk se může pořád zlepšovat, a to ve všem.

Umíte přiznat chybu, když ji v zápase uděláte?

Dělám to nerad, protože mě vždycky naštve, když nějakou udělám, ale ano, dokážu říct, že gól byl můj.

Kolik jich za podzim v extralize bylo?

Přesně si vybavuji zápas s Vlašimí, kdy jsem špatnou rozehrávkou daroval soupeři gól úplně do prázdné brány. Tam se nešlo za nic schovat.

Aplikujete trénink navíc, nebo stačí to, co máte v Plzni?

Tenhle rok mě čeká maturita, a tak abych někde dřel v posilovně, na to není čas. Ale někdy se doma protáhnu, nebo si jdem s kamarády zahrát třeba fotbal.

Co studujete?

Sportovní a podnikatelskou střední školu v Plzni.

… a máte z blížící se maturity strach nebo jen přirozený respekt?

Myslím, že strach má asi každý, a ani já v tomhle směru nejsem výjimkou.

V kterých předmětech jste si jistý?

V žádném z předmětů si nejsem jistý, ale státní maturita z češtiny by nemusela být snad moc těžká.

Čemu se chcete věnovat dál? Přece jen hokejbal vás asi neuživí…

Určitě bych rád zkusil nějakou z vysokých škol zaměřenou na sport. Zatím jsem přemýšlel jen o studiu na pedagogické škole u nás v Plzni.

Kdo byl vůbec vaším největším učitelem – myšleno už zpátky na hřišti?

Vašek Toman z Třemošné, který mě trénoval v mých hokejbalových začátcích. Pak v Plzni bývalý brankář a nyní trenér Tomáš Semera, jenž mi zejména v dorostu hodně pomáhal se zlepšováním, a taky je to i Martin Davídek, který mě trénoval ve starším dorostu a pod kterým jsme i získali ligový titul! Rád jsem také jezdil na Camp talentované mládeže, kde jsem každý rok získal nové zkušenosti a pochytal pár dobrých rad od Ondřeje Almašiho.

Takže byste kempy pro talenty mladým hokejbalistům doporučil?

Určitě. Taková akce je vhodná pro hráče, kteří na sobě chtějí neustále pracovat a zlepšovat se. Tím, že se na kemp sjíždějí kluci z celé republiky, je tam navíc možnost navázat i nová přátelství a užít si kromě dřiny i spoustu zábavy.

V Plzni jste teď dva mladí gólmani - nelitujete, že není v kádru zkušenější kolega, od kterého byste třeba něco „okoukal“?

Ani ne, tím že mě právě Tomáš Semera dříve trénoval a teď koučuje znovu, tak nám může předat to, co případně budeme potřeboovat.

A co výzvy v podobě play off, té se nebojíte?

Naopak, na zápasy play off se těším celou sezonu.

Jistě vás bude sledovat i trenér reprezentace Drahomír Kadlec, který si od extraligového dění musí alespoň chvíli odpočinout... To vás také nechává klidným?

To tolik nevnímám. Když hrajeme proti Kladnu, tak samozřejmě vím, že tam stoji, a vidí co a jak, ale moje výkony to nijak neovlivňuje a snažím se chytat pořád stejně.

Mimochodem - sledoval jste informace o jeho zdravotním stavu a problémech se srdcem?

Jo jo, sledoval a samozřejmě jsem moc držel palce. Nejen já mohu říct, že jsem rád, že to dobře dopadlo.

Jak vidíte šance na to, abyste byl v národním týmu pro blížící se MS ve Švýcarsku?

Samozřejmě vím, že nějaká šance by tam být mohla, ale do mistrovství světa ještě nějaký čas zbývá a stát se může cokoliv. Jeden den v nominaci jste a druhý už tam být nemusíte.

A co když to nevyjde?

Pokud se nepoštěstí být nominován, tak se bohužel nedá nic dělat a já se budu snažit dostat se třeba na další šampionát.

Může případná příprava na mistrovství světa ovlivnit maturitu?

Neřekl bych, že zrovna příprava na šampionát, ale spíš to, jak se nám bude dařit s Plzní v jarní části extraligy a poté také v play off. Od toho se bude pak odvíjet můj čas na učení a příprava na maturitu.

Asi je zbytečné ptát se, co má přednost…

Samozřejmě že maturita je na prvním místě! Ale hokejbalu se chci i nadále věnovat na sto procent.


RYZÍ HOKEJBALISTA

Kdepak, hokejové kořeny u Petra Kráčiny nehledejte! To byste spíš museli zavítat na zelený pažit, abyste tam malého Kráčiho, jak se mu přezdívá, našli. „Od pěti let jsem zkoušel fotbal a k hokejbalu se dostal až přes bratrance, který hrál za Tatran Třemošná. Věděl, že jsem vždy chtěl chytat hokej, a jim v mladších žácích chyběl gólman. Řekl mi, jestli bych to nechtěl zkusit, asi za týden jsem šel na první trénink a u hokejbalu už jsem zůstal,“ vzpomíná na první krůčky na asfaltovém hřišti. Na vítězství jako úplný zelenáč nečekal dlouho - jen do druhého zápasu. Jeho tým vyhrál 3:1 v Dobřanech, „Hned tu sezonu jsme se navíc probojovali až do finálového turnaje play off, které se hrálo v Brně!“ I díky jemu jako gólmanovi.

A v té době přišel první kontakt na HBC Plzeň, kam šel hostovat do kategorie starších žáků. „Pak jsem se ještě vrátil na rok do Tatranu, ale to byla moje poslední kompletní sezona v jeho barvách. Od té doby chytám už pátou sezonu za Plzeň a do Třemošné mám jen střídavý start.“ Tak vidíte, absolutně žádný hokej a Petr Kráčina si v osmnácti letech odbyl debut v A-týmu reprezentace. Ideální příklad pro jiné ryzí hokejbalisty…


O BRANKÁŘSKÉ MASCE

Žádný brankář ve světě hokejbalu i hokeje nedá dopustit na jednu věc – masku. Ta mu chrání obličej a kromě toho je místem, na něž si může nechat vykreslit věci, na kterých mu záleží a které podvědomě pomáhají zastavovat ataky soupeře. Výjimkou není ani Petr Kráčina, jenž svou helmu popisuje takto: „Na levé straně masky je velké logo HBC Plzeň a na pravé straně je znak města. Uprostřed na čele je značka stop a na bradě napsaná moje přezdívka Kráči.“ Stručné, výstižné a zejména v případě „STOPKY“ zajímavé. „Okoukal jsem ji od hokejového brankáře Dominika Furcha ze Slavie. Nápad se mi líbil, tak jsem si to dal i na svoji helmu. Ale nějaký hlubší význam pro mě nemá,“ zdůrazňuje.

(Lukáš Vrkoč)