Hlášení

EU e-Privacy Directive

This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

View e-Privacy Directive Documents

You have declined cookies. This decision can be reversed.

Znovu na titul?

Pardubický brankář David Stárek by si rád mistrovský pocit zopakoval

Vynikajících brankářů je v hokejbalové extralize spousta. Možná i proto se o DAVIDU STÁRKOVI v minulosti příliš nehovořilo. Během loňského tažení celku HBC Autosklo-H.A.K. Pardubice až k mistrovskému titulu se ale tenhle stal největší hvězdou svého týmu, nejužitečnějším hráčem celého play off a hodně hlasitě si řekl o pozornost. Pro Magazín hokejbal se rozpovídal o úsměvných začátcích, proč přerušil kariéru i o svých reprezentačních vyhlídkách.

Nemůžeme začít jinak než loňským triumfem Pardubic v play off CCM extraligy. Jaké jsou po čtvrt roce vaše vzpomínky?

Čas neskutečně letí, přesto jsou vzpomínky ještě dost živé. Byla to dlouhá cesta, ale šli jsme si za tím od začátku sezony a všichni jsme tomu obětovali maximum. Vzpomínky jsou to krásné, ale teď už je potřeba myslet na další sezonu a obhajobu.

Dá se mistrovský titul označit za jeden z těch klíčových zážitků, na které nadosmrti nezapomenete?

Zcela určitě je to vrchol, kterého můžete na klubové úrovni dosáhnout. Navíc bylo finále sledované i širokou veřejností, zejména díky přenosům na ČT, takže máme stále možnost si ho připomínat i touto cestou. Já však věřím, že si ten mistrovský pocit snad ještě jednou zažiju!

Navíc jste získal trofej pro nejužitečnějšího hráče celého play off. Jaké bylo toto v porovnání se zlatou medailí?

Ceny si vážím obrovsky. Je to taková třešnička na dortu, a to pořádně sladká. Celý tým makal a na mém individuálním ocenění má každý hráč dílek zásluhy.

Pojďme se na chvíli přenést časem do vašich hokejbalových začátků. Kdy jste začínal a jak jste se ocitl v brance?

Mé začátky se datují někam do roku 1998, kdy mě v osmi letech stejně jako mnoho dalších zasáhla éra Nagana, Jágra a Haška… Hrávali jsme na plácku před školou na malé vesnici v deseti lidech a já byl již tehdy v brance a navlečený do dokonalé kopie Haškovy výstroje z molitanu. (směje se)

Kdo vám takovou parádu vyrobil?

Byla to moje šikovná mamka, která si s tím opravdu neuvěřitelně vyhrála.

A jak to bylo s vaší kariérou dál?

Po několika letech se v Letohradě konal turnaj neregistrovaných hráčů a mě si tam jako třináctiletého vybral dlouholetý letohradský trenér Martin Motyčka. Pár dní nato jsem už na tréninku mladšího dorostu, vybaven konečně pořádnou vystrojí, čelil oranžovým projektilům, které jsem předtím vůbec neznal…

Chápu tedy správně, že jste čistokrevný hokejbalista a lední hokej jste nikdy nechytal?

K lednímu hokeji jsem se dostal zhruba v šestnácti letech a chytal jsem ho příležitostně přes zimu.

Šest let jste působil v Letohradu. Odtamtud také pocházíte, nebo proč jste hrál právě tam?

Pocházím z malebné vesničky České Libchavy asi devět kilometrů od Letohradu.

V jedenadvaceti letech jste ale kariéru ukončil. Co se stalo, proč jste dva roky nechytal?

Po účasti na MS U20 přišla krize. V Letohradu jsem nedostával tolik prostoru, na jaký jsem byl zvyklý, navíc jsem se chtěl osamostatnit. Necelé dva roky jsem v té době bydlel v Praze a našel si novou práci. Nakonec mě však srdce táhlo zpět do Pardubic, ke kterým jsem měl vždy velmi blízko, a za to jsem dnes velmi rád. (usmívá se) Ale musím říct, že mně konkrétně pauza pomohla hodně v osobním a profesním životě. Přece jenom je hokejbal amatérský sport a skloubit ho se zaměstnáním nemusí být vždy nic lehkého.

Když jsme u toho, čím se tedy živíte a kde nyní berete čas na hokejbal?

Živím se jako obchodní poradce ve firmě ABUS a čas na to, co mám rád, se prostě vždy najde.

A co byste poradil současným mladíkům, aby je stejná pauza nepotkala a odolali svodům volnomyšlenkářského života?

Člověk si musí ujasnit priority a vědět, co chce. Je to vždy o každém jedinci a těžko v tomto směru nějak radit. Mně osobně v pauze scházela radost z výhry a super parta. To jsou hlavní důvody, proč nyní hokejbalu obětuji spoustu volného času.

Váš návrat přišel v sezoně 2013-2014. Co byl hlavní motiv, který vás přiměl znovu obléct brankářskou výstroj, a proč místo Letohradu Pardubice?

Jak jsem již zmiňoval, tak do Pardubic jsem se odstěhoval z Prahy za svou přítelkyní. Hlavní impulz asi přišel, když mě kontaktoval Honza Bílý, zda bych s ním šel na Penalty hokejbal, který jsme spolu již párkrát úspěšně absolvovali. První sezonu jsem začal v B-týmu pod kormidelníkem Jirkou Kubešem a byl to suprový ročník. Odchytal jsem pětadevadesát procent zápasů kvalitně obsazené 1. ligy a dokázal jsem si, že jsem chytat nezapomněl.

Jak těžké bylo se po dvou letech bez hokejbalu v brance zase chytit? Naskočily tělu ty správné návyky rychle?

V pauze jsem se rekreačně věnoval hokeji, takže návyky tam byly hned.

Jestli se nepletu, od konce Lukáše Heczka v Pardubicích se v brankovišti střídáte s Petrem Smekalem. Jaké máte vztahy? Konkurujete si, nebo se podporujete?

S Péťou vycházíme naprosto v pohodě.

Kvůli pravidelnému střídání jste loni v základní části odchytal jedenáct utkání během osmi měsíců. Jak snášíte takhle nízké vytížení? Vychází to, že chytáte zhruba jednou za čtrnáct dní. To pak musí chybět herní praxe, ne?

Jednou za čtrnáct dní opravdu není pro brankáře ideální. Pro trenéra je však ideální to, že má dva gólmany relativně v zápřahu a může se na ně spolehnout.

V loňském úspěšném play off už bylo všechno jinak. Za dva měsíce jste nastoupil do všech dvanácti utkání. Jaký to byl pro tělo rozdíl?

Tělo si zvyklo velice rychle. Je to hlavně o hlavě, jak si co člověk moc připouští… Finálová série s Kladnem ale brala hodně sil a i vzhledem k vysokým teplotám to nebyla úplně procházka růžovým sadem. A tak vážit po každém zápase o čtyři kilogramy méně u mě bylo samozřejmostí!

Víte, proč právě na vás ukázal trenér Mašík jako na gólmanskou jedničku pro play off?

Asi šestý smysl. (usmívá se) Pro brankáře je nejdůležitější, když cítí důvěru jak v týmu, tak u trenéra. A to já cítil a děkuji za to.

Také jste si jistě víru spoluhráčů vydřel. Jak často trénujete?

Dvakrát až třikrát týdně.

Připravujete se i nějak speciálně? Absolvujete například brankářské tréninky nebo nějaká soukromá cvičení?

Speciální tréninky nemám. Důležitý pro gólmana je rozhodně strečink. Já jsem brankář, který hodně spoléhá na rozsah svých nohou a práci v dolní části branky. Proto je důležité dát nohám tu správnou regeneraci. Rád využívám takové to wellnesko, takže bazén, sauna, vířivka, a samozřejmě ještě dobré jídlo. (směje se)

V jaké pozici vstoupíte do nové sezony? Opět se budete střídat, nebo po vaší loňské krasojízdě již budete jasná jednička?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že bych si pro sebe rád neukrojil větší porci zápasů. Začínáme ale od znovu a navíc k nám přišli dva nadějní mladíci ze staršího dorostu, takže konkurence bude velká.

Myslíte si, že teď soupeřům budete nahánět větší hrůzu?

Nemyslím si. (opět se směje)

Kdo je pro vás nejlepší a nejnebezpečnější soupeř?

Hrozně rád hraju proti Letohradu, kde mám pořád spoustu známých a kamarádů. Kdo je nejnebezpečnější těžko říct, ale asi Kert Park a Kladno.

Spoustu malých brankářů jistě zajímá vaše výstroj. Prozraďte, jak často měníte jednotlivé části vybavení, kolik celá výstroj stojí, na co jste nejvíc háklivý, co musí být perfektní, zda máte oblíbenou značku a jste jí věrný nebo kolik máte připravených hokejek na zápas?

Výstroj brankáře je cenově poměrně náročná věc. Zvlášť pokud si usmyslíte, že to, co máte, je už na vyhození a řešíte výstroj kompletní, což se stalo mně…

Na kolik vás tedy kompletní obnova vyšla?

Cena solidní brankářské výstroje se pohybuje zhruba od pětadvaceti třiceti tisíc korun a výš za komplet. V dnešní době je však spousta možností jak ušetřit a koupit si něco například použitého z hokeje. Já osobně jsem z těch gólmanů, kteří chtějí v bráně i dobře vypadat. Zkrátka aby vše ladilo atd. Co se týče oblíbených značek, které používám, tak to jsou Bauer a CCM.

Fasujete jako brankáři něco v Pardubicích?

Tak ten byl dobrej! (směje se) Na rozdíl od mého bývalého působiště v Letohradě, kde se brankářům v tomto ohledu vstříc vycházelo, tak v Pardubicích si budeme muset ještě asi počkat…

A co vám říká mistrovství světa, které se už v červnu uskuteční ve městě, kde působíte?

Bude to velká událost, nesmírně sledovaná a už teď velice propagovaná. Doufám, že se podaří vše tak, jak si organizátoři představují, a hokejbal to posune zase o level výš.

Věříte si, že byste se této akce mohl zúčastnit?

V reprezentaci jsem si prošel širší nominací U16 a U18. Až v U20 to konečně vyšlo i na ten závěrečný výběr. A nyní jsem zase v širší nominaci i v mužích. Je to jenom na mně, jestli dokážu trenéry zaujmout. Pokud navážu na uplynulou sezonu, tak si určitě věřím. (culí se)

Co jste tedy vaší účasti na MS ochotný obětovat?

Mistrovství světa na domácí půdě je snem každého sportovce. Snem, který bych si rád splnil, ale vede k němu dlouhá cesta. V hledáčku je spousta skvělých brankářů a rozhodovat bude určitě aktuální forma a zdraví. Já se budu snažit udělat pro to maximum a hlavně jít tomu naproti… Pak šance rozhodně je.

Tak na závěr na odlehčenou. Co vám vůbec po prohraném finále z kladenského pohledu řekl reprezentační trenér Drahomír Kadlec?

Popravdě si nevzpomínám. Určitě proběhla gratulace, ale dlouho jsme se spolu určitě nevybavovali…


PODPORA KRÁSNÉ PŘÍTELKYNĚ

Asi každý hokejbalista už někdy hrál v týmu s klukem, který měl doma od přítelkyně nebo manželky kvůli množství tréninků a víkendovým zápasům malé peklo. David Stárek si v tomto ohledu naopak nemůže stěžovat. „S přítelkyní jsme spolu už čtyři roky a veškeré mé úspěchy a neúspěchy prožívá se mnou. Podporuje mě před i po zápase,“ usmívá se pardubický hrdina při myšlenkách na krásnou Simonu. To je ostatně z fotky vidět… Na domácí utkání chodí koukat pětadvacetiletá blondýnka pravidelně. Kdyby to ale náhodou do arény v Polabinách nestihla, má Davida stejně stále pod kontrolou. „Bydlíme totiž asi sto padesát metrů od hřiště, takže mě má hezky na očích.“ To je idylka, co říkáte?

(Lukáš Vrkoč)