Hlášení

EU e-Privacy Directive

This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

View e-Privacy Directive Documents

You have declined cookies. This decision can be reversed.

Uteče do Švýcarska?

Reprezentační obránce Jan Pospíšil vypráví (nejen) o životě úspěšného hokejbalisty

Samé fórky, to je celý on. Ne, s JANEM POSPÍŠILEM si nejde vykat ani v rozhovoru, kde je to obvyklé. Pan šibenice, jak mu přezdívají v rodném Rakovníku, je prostě bavič a toho v sobě nezapře. Posuďte sami v povídání plném životních zážitků.

Dlouho se o tobě říkalo, že jsi nejlepší hokejbalový bek na světě. Jak se to poslouchalo?

Upřímně teda nevím, že by se o mně něco takového říkalo. A jestli to někdo řekl, tak musel mít minimálně trojku v žíle. (směje se)

A vidíš tedy někoho lepšího?

Myslím, že ve světě nebo i u nás je dost kvalitních obránců a těžko říct, kdo je nejlepší. Z Čech je to určitě Tomáš Rejthar, Tomáš Kudela nebo Honza Příhoda. A kdo by si nepamatoval z MS v Plzni 2009 Smitera Kailu z Indie!? Momentálně se mi hodně líbí, jak hraje Američan Andrew Hildreth.

Koho z útočníků naopak úplně nemusíš? Kdo se nejhůř brání?

O útočníky já se moc nestarám. Respektive se o ně teda musím starat, ale je mi jedno, kdo proti mně hraje. Člověk musí být stoprocentně připravený na všechno a na všechny.

V Alpiqu máte tým, který v play off opět útočí na titul. Jak zvládáte přílišnou euforii a třeba i sebevědomí?

Odpověď na tuhle otázku ukázal už ten poslední titul, kde jsme v semifinále porazili Vlašim a i dál jsme hráli s pokorou. Kabina je momentálně v pohodě. Jdeme si za svým, a i když máme hodně mladý tým, tak o nějaké euforii nemůže být řeč. A když je tam byť nějaký náznak, tak nás Drahoš (trenér Drahomír Kadlec – pozn. red.) hned pošle zpátky na zem. Ale většinou si tohle ošéfujeme my starší. To je hrozný, když říkám my starší. Když už i já patřím k nejstarším v kabině.

Co musí říkat třicetiletý kamarád Daniel Hnízdil, když ty už patříš mezi nejstarší?

Geg už tak deset let nic neříká. On jen řve! (směje se) Neskutečný, jak ten člověk nedokáže zavřít hubu!

Nemá pan Kadlec problém vás ukočírovat?

Trenča je persona, která nemá u nás konkurenci. Nikdo by nedokázal to co on s tak mladými hráči. Má přehled úplně o všem. Ví, kdy zvýšit hlas a kdy pochválit. Ví, jestli potřebujeme oddych nebo jak on sám říká výživný trénink. No a když kvůli nějakým záležitostem nemůže, tak je po ruce Milan Maršner. No a když je úplně nejhůř, tak je v kabině ještě zmíněný ředitel zeměkoule Geg! (culí se)

Uklidnil se kouč trochu, jak mu lékaři doporučili po vážných zdravotních problémech na konci roku?

Žádnou změnu jsem nezaregistroval. Myslím, že on sám moc dobře ví, co si může dovolit a co ne. Pořád je ale nad kabinou pevná ruka, což je dobře.

Jak jsi vůbec reagoval na prosincové novinky? Jeho kolaps a rychlý převoz do nemocnice – to bylo tuším po vaší rozlučce…

Přesně tak, bylo to po rozlučce a nebylo to příjemný. Hlavně první zprávy nebyly vůbec pozitivní. Člověk musel počítat i s tím nejhorším. Nakonec to ale dopadlo víc než dobře.

Byl by další titul speciálním dárkem pro trenéra?

Neřekl bych speciálním. Pro něj je speciální každý trénink s námi, kde nás určitě všechny moc rád vidí…

Co říci k play off a konkrétně k Vlašimi, která vyhrála základní část? Porazíte ji ve finále, pokud tam oba týmy postoupí?

Je to nepochybně hodně kvalitní tým plný reprezentantů. Do finále se ale musíme nejprve sami dostat.

Vrcholem sezony pak bude mistrovství světa ve Švýcarsku. Už máš zabalenou tašku s věcmi?

Tašku ze dvou důvodů připravenou nemám. Zaprvé není nikde zveřejněna závěrečná nominace. A zadruhé žádnou tašku zatím ani nemám. (směje se) Nedávno mi ukradli komplet hokejbalovou výstroj, takže jsem si ještě nestihl všechno dokoupit. Tímto bych chtěl poděkovat všem klukům, co mi věci popůjčovali.

Jak silný vidíš letošní výběr? Přece jen už se rýsuje…

Myslím, že trenéři už kostru týmu skutečně mají a teď jenom dolaďují poslední úpravy. Ale o národní tým bych se nebál. Máme dost kvalitních hráčů.

Bude ti osobně na MS, pokud se objevíš v nominaci, chybět některá z opor let minulých?

Rozhodně hráči jako Tomáš Rejthar nebo Petr Novák. Jsou to kluci, kteří dokážou zvednout hlas, když je potřeba, a svými výkony strhnout celý tým.

Ve Švýcarsku jsi hrál… Jaká je tam atmosféra během zápasů?

Nijak se neliší od té naší. Ale jinak je to úplně jiný sport. Hra ve čtyřech, menší hřiště, bez ofsajdů a delší hrací doba. Osobně se mi tenhle styl hry líbí víc. Je to atraktivnější jak pro hráče, tak pro diváky. Ani vedení 6:0 v půlce zápasu neznamená nic rozhodnutého. A zajímavé jsou i přesilovky 5 na 2.

Zažil jsi někdy, že by ji tým nevyužil?

Ani nevim! Je fakt, že to chce hodně smůly nebo nemohoucnosti k tomu ji nevyužít. Každopádně já ji nikdy nehrál. Ale rozhodně si pamatuju, že jsem byl jeden z těch dvou bránících, co tam stáli jak vocasové a nevěděli, co dělat. Doteď vlastně nevím, jak se něco takovýho brání. Člověk nemůže ani vystřídat, protože i když jsi to náhodou vyhodil, tak míček, díky menším hřištím a hře bez ofsajdů, byl za čtyři vteřiny zpátky před bránou, kde stáli protihráči.

Myslíš, že Švýcaři dokážou naplnit halu a vytvořit pořádnou kulisu?

Netroufnu si říct, jestli ji zaplní nebo ne, ale jsem si stoprocentně jistý, že po organizační stránce to bude perfektní turnaj.

Kdo přijede fandit tobě? Nějaká slečna z dob působení tam?

O žádný Hildě nevím. (usmívá se) Vím jen, že rodiče by určitě rádi přijeli. Pokud to půjde, tak nevynechají jediný zápas. Ale Švýcarsko není zrovna levná země a naše rodina nepatří mezi buržoazii, tak ještě uvidíme.

Jak na krátkou epizodu ve Švýcarsku vůbec vzpomínáš?

Nejprve je potřeba sehnat sestavy, složení jednotlivých útoků nebo rozestavení, případné odchylky od pravidel v případě turnajů nebo exhibic. No a pak sleduji utkání a k danému druhu sportu sbírám statistická data. Třeba u hokeje, který mám samozřejmě nejraději, se jedná o góly, asistence, střely na branku na hráče, zásahy brankářů, vyloučení, vyhraná vhazování na hráče nebo ice time vybraným hráčům. K tomu ale ještě vedu celosezonní evidenci přesilovkových gólů a asistencí nebo historické kanadské bodovaní včetně samotného play-off. Je toho opravdu hodně a k tomu ještě další sporty, ale tam je toho o trošku méně.

Blížíme se ve sledování čísel v hokeji NHL?

Je fakt, že epizoda to byla skutečně krátká a nedopadla úplně podle mých představ, ale vzpomínám na to rád. Poznal jsem hodně nových lidí, jinou mentalitu. Ničeho nelituju.

Co konkrétně nedopadlo podle představ?

Tak člověk tam jede s nějakým očekáváním, byť ne úplně konkrétním. Myslel jsem si, že tam aspoň dohraju sezonu a pak se uvidí, ale po Novém roce, když jsem se tam vrátil, tak pro mě nebyla žádná práce. A tam se bez příjmu žít rozhodně nedá. Naštěstí byla ještě možnost dohrát sezonu v Čechách.

Můžeš popsat, jak to tam fungovalo?

Dohoda byla taková, že tým mi pomůže najít práci a bydlení. Bohužel německy umím říct jenom „Ich habe dreizig centimetre bratwurst“, takže to se mnou bylo těžší. Tři měsíce jsem pracoval ve firmě, která se zabývala galvanizováním. Vůbec jsem nevěděl, co vlastně dělám. (směje se) Ale motivace v podobě peněz je tam veliká. Celkově je to země, kde všechno funguje. Pro mě je to takový malý kontinent, který ke svému fungování nikoho dalšího nepotřebuje. S hokejbalem jako takovým je to trošku horší, jsou tam například kluby, které si na každý trénink nebo zápas nejdřív musejí postavit mantinely, než začnou hrát. Jednou jsem taky pro změnu při hře zakopnul o kanál. Prostě jsem ho tam nečekal! No a pak jsem se na střídačce otočil zády ke hřišti a z metru na mě koukala kráva!

A co jsi nakonec dělal při tom galvanizování?

Byl jsem klasický HoKR (hovado k ruce – pozn. red.). Když s něčím potřebovali pomoct, ukázali, co a jak mám udělat, a já to udělal.

Dal by sis podobnou zkušenost znovu?

Před Švýcarskem jsem dveře ještě nezavřel. Stále jsem s pár lidmi v kontaktu a neříkám, že se tam nevrátím.

Znamená ten kontakt, že už se něco rýsuje?

Zatím ne. Většinou si spíš s bývalými spoluhráči napíšu jak se mají, co nového apod. Neříkám ale, že ani o návratu nebyla řeč, jen nešlo o nic konkrétního.

Je to sice už déle, ale stihl jsi už nějaký čas pobývat i na Novém Zélandu. Jaká byla tahle zkušenost?

Ohromná! Nádherná země, odlišná kultura, příjemný lidi… Každý den byl pro mě velkým zážitkem. Když se mě někdo ptal, jaké to tam bylo, tak jsem ani pořádně nedokázal odpovědět. Tohle se musí zažít, a to ti řekne každý, kdo kdy někam vypadnul. Doteď na Zéland vzpomínám a někdy, když se dívám, co se to u nás v Čechách děje, tak si říkám, proč jsem se vůbec vrátil.

A proč ses vůbec na druhý konec světa vydal? Jako nadějný sportovec, reprezentant…

Proč? Byl jsem mladý, měl jsem po škole, v hokejbale jsem vyhrál to nejvíc, co jsem mohl, tak jsem chtěl zkusit i něco jiného. Jednoho dne jsme si s kámošem sedli, vybrali destinaci, koupili letenky a na blind jsme vyrazili. Kdyby se něco zvrtlo, tak vrátit se dalo vždycky a téměř okamžitě.

Prozraď, cos kromě poznávání ostrova dělal tam...

Bylo toho dost. Od úklidu hostelů přes přípravy stromů na kiwi, sázení dýní, protrhávání listů jabloní, protrhávání jablek, sběr jablek až po starání se o víno. Jsou to přesně ty druhy prací, který místní nedělají a přenechávají je cizincům. Ale nejel jsem si tam jen vydělat. Byly i chvíle, kdy práce nebyla. Ty jsme využívali právě na cestování. Prostě jsme si tam dělali, co nás napadlo, kde nás napadlo. Ta svoboda, volnost, to je něco nepopsatelného. O krajině nemluvě. Fotky nebo obrázky na netu super. Ale vidět to? To je zážitek!

Jinak ale rád a často zmiňuješ typicky české libůstky jako pivo atd. Znamená to, že jsi nejraději tady v partě kamarádů?

Přesně tak. A to asi byl i hlavní důvod všech těch návratů. Rodina, kamarádi, české pivo a jídlo.

Je to tak, že si třeba víkend bez toho, abys šel na pivo, neumíš představit?

Myslím, že jednou dvakrát za rok se tenhle zázrak, víkend bez piva, stane. (směje se)

To asi nebude úplně dobrá reklama pro mladé hráče… Ale co bys jim poradil ze svých zkušeností?

Co bych poradil mladým? No s tím, jak na tom hokejbal prozatím je, tak se hlavně učit! Hokejbal je živit nebude. Tím ale nechci říct, aby se na hokejbal vykašlali. Jen ať na sobě makají a dál se rozvíjejí. Nevíme, kam až se hokejbal dostane za pár let.

Jak se udržuješ v kondici mimo tréninky?

Jsem typ člověka, který musí pořád něco dělat. Je fakt, že v sezoně, kdy máme tři tréninky týdně a pak třeba i dva zápasy za víkend, tak je člověk rád, že má klid. Ale i tak si najdu čas jít třeba do posilky. No a v létě je to pořád něco. Kolo, běhání a hlavně tenis, který mám hodně rád.

Velice rád se vracíš do Rakovníka, odkud pocházíš. Co tě tam táhne?

Jak si napsal, odtud pocházím. Takže to vlastně není tak, že bych se vracel. Rakovník je pro mě srdeční záležitostí. Doteď tam hrají kluci, se kterými jsem začínal, a snažíme si užívat každý zápas. V posledních letech se v Rakovníku vybudoval hodně kvalitní tým, který kdyby zlepšil tréninkovou morálku, tak by atakoval nejvyšší příčky I. Národní ligy.

Nebojíš se, že se v nižší soutěži zraníš?

Ať už hraješ jakýkoliv zápas v jakékoliv soutěži, tak na tohle nemůžeš vůbec myslet. To bys byl pak na hřišti k ničemu. Buď jedeš na sto procent, nebo ne. Nic mezi tím není.

Říkají ti tam Pan šibenice nebo tak nějak… Čí je to výmysl?

Jo jo, to sedí! (usmívá se) Myslím, že to byl Tvaroh (Martin Tvarůžek – pozn. red.), kdo to vymyslel. A bylo to myslím po nějakém zápase, kdy se mi povedlo vstřelit všechny góly do horního rohu. Od té doby se to nějak chytlo…

Co vlastně děláš za práci?

Od vystudování obchodní akademie v Rakovníku jsem vlastně nic pořádného ještě nedělal. Zatím se stále hledám. Ale není to tak, že bych se flákal. Nejradši vzpomínám na šest let v pivovaru. Byla to sezonní práce, kde jsme s klukama měli na starosti technickou podporu různých eventů, podnikových akcí nebo festivalů. Tohle jsme si moc užívali. Momentálně dělám u „otrokáře“ Gega v bourací firmě.


(Lukáš Vrkoč)