Hlášení

EU e-Privacy Directive

This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

View e-Privacy Directive Documents

You have declined cookies. This decision can be reversed.

Musíme se srovnat a učit

S přechodem do extraligy ztratilo TJ Kovo Praha respekt soupeřů

TJ KOVO PRAHA je prostě pojem. Jeden z nejtradičnějších klubů na české hokejbalové mapě patří do vybrané společnosti pouze devíti celků, které ve čtyřiadvacetileté historii extraligy získaly mistrovský titul. Jak si pražský velkoklub užívá obnovenou premiéru mezi elitou?

Historie pražského celku TJ Kovo Praha je pořádně vousatá. První utkání v městské lize hrál tým, tehdy ještě pod názvem A.S.H.F. Praha, už v letech 1985 až 1989. V té době vládla v ČSSR komunistická strana, neexistoval Českomoravský svaz hokejbalu a devět borců ze současného kádru áčka nebylo na světě…

„V roce 1989 klub přešel pod pražskou tělovýchovnou jednotu Kovo, jejíž součástí jsme dodnes,“ promlouvá k dějinám současný předseda hokejbalistů Jan Rada. Není divu, že nikdo ze zakládajícího jádra už dnes v klubu nepůsobí. Kdo se tedy stará o chod organizace, která má v současnosti dva mužské týmy a obsazeny všechny mládežnické kategorie? „V užším vedení jsme momentálně tři: já, Michal Krček a Tomáš Herstus. Já teď hodně řeším hokejbalové plochy a mimosoutěžní aktivity, Michal podobně plus k tomu řeší mužské kategorie a trénuje áčko a Tomáš má na starosti finance a mládež. A musím uvést Honzu Kovaříka, který je od loňského září klubovým sekretářem na plný úvazek, což je strašně znát,“ poodkrývá předseda zákulisí.

Rozpočet milion korun

Přestože finance nejsou jeho hlavní náplní, má Jan Rada jako předseda o klubové ekonomice perfektní přehled. „Rozpočet na sezonu se pohybuje někde kolem jednoho milionu korun,“ vypálí. Životodárné finance v Kovu shánějí jako všechny velké kluby na více frontách.

„Nemáme žádného donátora, ale v poslední době se nám díky systematické práci daří v oblasti grantů a dotací. Důležitou složkou jsou samozřejmě příspěvky.“ Hráči pražských „vos“ platí klubový příspěvek čtyři tisíce korun ročně a podle předsedy se podařilo v této oblasti minimalizovat ztrátovost. Všichni velmi dobře víme, že vytáhnout peníze z některých osob je bohužel nadlidský výkon…

„Kde naopak zatím hodně pokulháváme, jsou sponzoři. Pracujeme na tom, takže i tady věřím v obrat k lepšímu,“ přiznává Rada i bolavou patu Kova. Nicméně i tak klubová ekonomika roste. Důkazem budiž tři nově přihlášené týmy mládeže před letošní sezonou a plán postavit C tým pro nadcházející ročník.

Áčko se znovu učí

Největší část z rozpočtu pochopitelně spolkne A-tým, který se po letech dominance v západní skupině I. Národní ligy před letošní sezonou posunul do CCM Extraligy hokejbalu. Přes slibný vstup do soutěže jsou ale Pražané před jarem až desátí se ztrátou osmi bodů na play off.

Z předních pozic na dno. Je rozdíl mezi soutěžemi tak zásadní? „Je, tím spíš pro nás. V národní lize jsme většinu soupeřů pravidelně přehrávali a ostatní týmy k nám přistupovaly s určitým respektem. Přišli jsme do extraligy, kde nikdo na nic nečeká, každý na nás hned vlítne a my se s tím musíme srovnat. Každý zápas a trénink se musíme naučit něco nového. Vím, že to zvládneme, ale ta první sezona po návratu je strašně krátká a rychle utíká,“ hodnotí obsáhle A-tým šéf klubu.

Přitom TJ Kovo Praha má v kolonce úspěchů republikový titul z roku 1999. V posledních letech ale tak nějak balancuje mezi nejvyšší a druhou soutěží. Proč se týmu s vosou ve znaku nedaří zakořenit nahoře? „Hledání odpovědi by bylo na dlouhou debatu a samozřejmě i my v klubu to opakovaně řešíme. Kluci na sobě pracují, sbírají zkušenosti. Máme ale spoustu mladých a některé věci nejde prostě přeskočit.“ Jednoznačným nejbližším cílem, a to jak z pohledu áčka, tak celého klubu, je extraligovou příležitost udržet. Jaký je plán? Sbírat bod po bodu a na konci se uvidí, na co to bude stačit… „Z dlouhodobého hlediska bychom rádi přivedli ještě dva tři hráče, kteří by do stávajícího kádru vnesli zkušenosti a konkurenci,“ vysvětluje Rada.

Muže a mládež neoddělovat

Kovo ale není jen A-tým a dál ticho po pěšině. Naopak… Výchova vlastních talentů je veledůležitou součástí klubové filozofie. „Podle mě nelze oddělovat prioritu výchovy mládeže nebo úspěch áčka,“ říká chytře Jan Rada. Tradiční pražský celek moc dobře ví, že bez kvalitní přípravy dětí nebudou mít jednotlivé kategorie návaznost. „A zase obráceně, pokud nechcete, aby vám hráči v dospělosti odcházeli do jiných klubů, pak musejí mít jasnou vidinu, že když na sobě budou tvrdě makat a budou dobří, pak si jednou ve vlastním klubu zahrají nejvyšší soutěž.“ To jsou důvody, proč se Pražané snaží systematicky pracovat na obojím. O každou kategorii se stará jeden až dva trenéři a předseda Rada říká: „Já beru náš klub jako organizaci, jejíž cíle jsou širší než jen hrát kvalitní hokejbal.“ Co je tím myšleno? Zdá se, že jednou z výzev, které před sebe Kovo staví, je budovat po Praze menší hokejbalové plácky, tak jak tomu bylo v prvopočátcích našeho sportu. „V posledních letech se řeší především mužská extraliga. A samozřejmě i mládež, ale to je pořád jen soutěžní část hokejbalu. Osobně bych možnou budoucnost tohoto sportu viděl v malých moderních hřištích s plastovým povrchem v blízkosti škol a sídlišť, kde by se hrálo formátem 3+1 nebo 4+1,“ zasní se předseda. Plány letošních nováčků extraligy jsou novátorské a smělé. Přejme jim proto, aby nezůstaly jen na papírech.


PROBLÉMOVÁ PALMOVKA? JSME TAM DOMA

Hokejbalisté TJ Kovo Praha mají už dvacet let domácí zápasy v areálu na Palmovce. Není divu, že se tam cítí doma. Jenže otázka hřiště je vlastně jeden velký rébus. Proč?

Tělovýchovná jednota Kovo Praha sídlí v Praze 10 na Třebešíně. Její hokejbalová odnož ovšem působí na Palmovce. „Hrajeme a trénujeme tu v podstatě celou dobu naší existence, zatím se cítíme doma právě tady,“ popisuje předseda hokejbalistů Jan Rada.

A teď dávejte pozor. Areál na Palmovce má od městské části Praha 8 v dlouhodobém nájmu Českomoravský svaz hokejbalu, spravuje ho ale Pražský svaz a Kovo mu s tím v posledních dvou letech značnou měrou vypomáhá. Zainteresované jsou tedy tři strany…

„Přál bych si, aby Palmovka jako jedno z nejtradičnějších zázemí v celé republice zůstala zachována a začalo se pracovat na jejím rozvoji,“ zasní se předseda, jehož klub se na celkovém využití podílí víc než padesáti procenty. Areál, který je známý kopulí starého plynojemu v přímém sousedství, totiž trápí právě nevyřešené smluvní vztahy. Tyto „mrtvé body“ prozatím neumožňují investovat do Palmovky s dlouhodobou perspektivou. Zakopaný pes je prý také v nevůli odpovědných lidí problém řešit.

A že je nezodpovězených otázek celá řada. „Z pohledu běžného chodu je zásadním problémem drastická spotřeba paliva, způsobená neefektivní a zastaralou topnou soustavou.“ Dalším oříškem je menší rozměr hřišť, než je předepsaný extraligový standard. Kovu tak hrozilo, že bude muset letošní sezonu hrát v azylu mimo Prahu. Nakonec dostalo od ČMSHb, jenž je sám vlastně druhý nejvyšší pán v hierarchii Palmovky, výjimku. „A předpokládám, že letos ten problém budeme muset řešit znovu. Přijde mi to paradoxní, protože se jedná o svazové hřiště, který o tom problému ví a roky ho neřeší.“ Existuje také záložní plán. „V současné době máme zažádáno o investiční dotaci na výstavbu hokejbalového areálu právě na Praze 10,“ poodkrývá Rada zákulisí. Jedním dechem ale dodává, že ani případný vznik nového hřiště by neznamenal konec Kova na Palmovce. Že by muži tam a mládež jinde? Zatím je to každopádně jen hudba budoucnosti…

(Marek Brož)